Pes přítel koně
PES PŘÍTEL KONĚ
Výcvik:Co bylo dřív,kůň nebo pes?Kdyby to mohla rozhodnout Petra Fuhrmann,nejraději oba najednou .Do určitého věku však mají rozhodující slovo rodiče,a tak musela Petra svoji lásku ke koním trochu odsunout: (Teprve v jedenácti jsem si u rodičů ježdění vydupala.Jejich pes jezevčík Tommy byl v té době už dlouho plnohodnotným členem rodiny.Spal dokonce se sní v posteli a dost často zapáchal,když ho v noci s sebou vláčela na záchod,protože se sama potmě trochu bála.)Ve dvaceti si pořídila prvního psa z útulku a samozřejmě ho brala s sebou do stáje ke své arabské křížence Silvaně.
ABC výcviku ( stájového)psa.
Všechno klapalo,dokud mohl ovčák Teasy běhat volně kolem.Ale jakmile byl na vodítku,choval se tak nemožně,že byla Petra nakonec donucena skončit v typicky německém,tradičně organizovaném spolku pro německé ovčáky se vším všudy.(Ze začátku to bylo příšerné,ale jakmile jsem získala určité základy ve výchově psů,přišel známý fenomén:Probudilo to vní určitý druh misionářské ctižádosti-chtěla dál svoje vědomostí předávat dál a vmžiku se ze naprostého začátečníka proměnila v učitele výcviku psů
Od začátečníka k profesionálnímu trenérovi psů
Tak rychle se může vše změnit-spolu s přítelkyní Nicole Hoefs si Petra sháněla všemožnou v tehdejší době dostupnou odbornou literaturu,pročítala a studovala všechno,co mělo hlavu a patu.Výsledek na sebe nedal dlouho čekat .S novým ,,know how´´ a změněným pohledem na svět slečny rychle poznaly,že při tradičním ,, staroněmeckém´´ výcviku psů začíná násilí tam kde končí znalosti majitele. ,,Donutilo je to nepohodnout se s celým spolkem a v roce 1992 si vedle zaměstnání zřídily vlastní školu pro psy:Petra a Nicole najednou vkročily na neznámé území: ,,Poptávka byla tak vysoká,že jejich skupinové kursy základního výcviku byly od začátku na další tři měsíce obsazeny.´´ V letech 1994-97 se jejich pionýrská práce natolik rozšířila,že se Petra rozhodla vést kursy jako hlavní zaměstnání.Teoretické podklady kurzů se stále rozšiřovaly a nakonec se staly natolik odbornými,že z nich v roce 1999 byla sestavena kniha-jedno z nejprodávanějších děl v této kategorie na celém německém trhu!Následovaly další knížky a videa,nyní již spolupráci s Iris Franzke.Mezitím se Petra nestala jen autorkou bestsellerů,ale pedevším mezi laiky i profesionály váženou odbornicí v oboru ,,psi a vše okolo´´-ač se její výcvik týká především přeměny majitelů psů…Všichni její psi s ní chodili i jezdit.Když musela být Silvana na následky tříštivé zlomeniny v 21 letech uspána,vyvstala otázka její nástupkyně.,,Vlastně si už z časových důvodů nechtěla žádného koně pořizovat,ale už po dvou měsících zjistila,že to bez něj nejde.´´Kolegyně Iris jako dítě také jezdila,a tak je napadlo,že by si koně mohly pořídit dohromady.,,Tentokrát to měl být poklidný společník, na kterém bychom mohly vozit své děti.Kromě toho pro nás bylo důležité,aby se zvíře mohlo během jejich nabitého programu několik dní pohybovat jen ve výběhu a nemuselo se každý den jezdit.Tinker jim pro tyto účely připadal zcela ideální .
Šarmantní tříbarevná straka Shannon byla takovou ideální pohodářkou.Její osobnost byla pravým opakem araba:Byla naskrz líná a obtloustá. ,,Za krátkou dobu jsme ji zcela navykly na své požadavky.Po roce však také dostaly chuť vyjet si společně.´´
Takže do stáje přibyl druhý tinker-téměř bílá Meghan.Petra si čas se svými velkými kopytníky neuvěřitelné užívála. ,,Koně jsou pro ní skutečnou zábavou,zásady výcviku u nich nedodržuji tak přísně,jako u psů.S arabem tohle nešlo,ale oba naši tinkerové skutečně umějí odpouštět…´´
Petra si stojí za svojí ke zvířatům spravedlivou výchovou psů i koní,ale vehementně se brání rozvíjení jakéhokoli druhu ,, filozofie´´ , jejímž duchu by ona nebo její žáci museli žít,,Existuje velké množství lidí, kteří věří,že musí svými metodami zachránit nejen psy neb koně,ale celý svět-a to je přece nesmysl!´´
Důslednost a základní výcvik
Podle její zkušenosti spočívá úspěch stále na stejném principu:
Základní výcvik,trpělivost,čas a cvičení-protože jen to vás zdokonalí
V mistra! ,,Jestliže pes získá opravdu kvalitní výcvik,kromě návyku na koně už jako doprovázející jezdce žádný zvláštní výcvik nepotřebuje.“O tom je přesvědčená.Bohužel bývá právě solidní základní výcvik tím kamenem úrazu na němž skončí většina majitelů psů.Potřebují totiž stejnou míru disciplíny,kterou vyžadují od svého čtyřnohého miláčka,pokud mají důsledky své práce pocítit skutečně ve všech oblastech života.Petra ví,o čem mluví: ,,Dokud vše nefunguje perfektně ze země,nemusí ani přemýšlet nad tím,že bude svého psa ovládat ze sedla.I když pes pochopí ,co znamená Sedni! A Místo!,ještě to neznamená,že povel poslechne vždy a všude!To by si stejně mohla myslet,že můj kůň perfektně ovládá všechny cvalové cviky ve chvíli,kdy se naučí nacválat.Výchova začíná společným soužitím a během něj nikdy nekončí.Pokud pes už doma degraduje na krmiče tím, že pomocí krmení,mazlení a venčení přiměje dělat,co on chce,nemohu čekat,že za hodinu venku poslechne!V tom jsou psi skutečně neuvěřitelně rafinovaní.Někteří považují za opravdový smysl života si ,,svého“ člověka perfektně vycvičit…samozřejmě bych svého psa celý den drbat,pokud ,ale určují dobu začátku a konce,ne on!Jde pouze a jednoduše o důslednost.Pes bude stále zkoušet vystavovat důslednost svého pána nástrahám a každý se musí rozhodnout,jestli se nechá obměkčit-potom se však nemůže divit následujícím problémům.Je zajímavé,že jezdci bývají důslednější než ne-jezdci,i když na koně svoji důslednost vždy neaplikují…“
Co musí můj pes umět?
Cvičení poslušnosti je pro psa těžké
Cvičení poslušnosti je pro psa těžké.Rozptýlení jakékoli povahy funguje pro takové zvíře jako odměna sama o sobě-úprk za zajícem ,hraní nebo zvědavé očichávání všeho kolem patří k instiktivním činnostem s uvolněním určitého množství endorfinů!Přesto pes musí provádět povely ,,Sedni!“ , ,,Místo!“ a ,,Zůstaň!“ i a delší vzdálenost a dobu-tak dlouho,dokud nedostane další povel, např. ,,Ke mně!“
Toto ,,Ke mně!“ je –to potvrdí snad každý majitel psa-nejdůležitější,ale také nejobtížnější povel v celém výcviku psa. Pes MUSÍ na zavolání přijít,ať je v jakékoli situaci.Petra to celé komentuje velmi pragmaticky: ,,Pokud nepřijde,nesmí se nechat běhat volně!Každé neúspěšné zavolání psa jen utvrzuje v tom,že může sám rozhodnout,zda přijde nebo ne,a to je v důsledku zcela zničující!Většina psů totiž vůbec NEVÍ,že mají přijít,když jsou voláni!“ A jak takový problém vyřešit!,,Pes se má pohybovat na vodítku dlouhém třeba 10 m.Zavolá ho.Pokud nepřijde,nejde ZA NÍM,ale okamžitě jdu PRYČ a přitom trhám za vodítko.Pes se musí naučit,že nesmí zůstat stát!Jakmile následuje,začne ho chválit a když přijde až ke mně,intenzivně odmění i pamlskem.Samozřejmě to chvíli trvá,než zvíře perfektně reaguje,ale s pozitivním přístupem to nakonec vždycky vyjde“ .Trpělivost,čas a důsledné cvičení psovi nakonec vysvětlí,co se po něm chce a zároveň trénují poslušnost.Všechna cvičení se v pokročilém stadiu dají jednoduchými prostředky(např. stupňovaným rozptylováním žrádlem a jinými psy) ztížit a zajistit tak nácvik poslušnosti i v háklivějších situacích.Plánovitá,uvědomělá výchova funguje výhradně s důslednosti a disciplínou:,,Pro trenéry je více frustrující pravidelně se objevující kombinace nedostatek času,trpělivosti a dalších maličkostí u majitele psa ,ale tím si nakonec vyděláváj svoje peníze….
Na výletě s oběma čtyřnohými kamarády
Abyste si mohli opravdu vychutnat společnou vyjížďku na koni se psem,musíte mít spolehnutí na prostou poslušnost psa.Často vídané vedení psa na vodítku z koně považuje Petra za naprosto lehkomyslné:
,,Držení psa na vodítku z koně je velmi nebezpečné pro všechny zúčastněné.Nejlepším vodítkem je dobrá výchova.Raději vedu obě zvířata než psa ze sedla..Pokud se dostanu do situace,kdy pochybuje o poslušnosti svého volně běžícího psa,bude to na vodítku ještě daleko nebezpečnější!Představte ,že se pes například bojí hlučného provozu na silnici.Když s ním a koněm pojedu těsně podél rušné silnice s obavou,že se pes lekne náklaďáku,udělá to i na vodítku a v horším případě se vodítkem omotá kolem koňských nohou …
Pokud tedy musím psa vzít na vodítko,vedu i koně a jdu s oběma pěšky!“
Spolehlivý běh vedle koně cvičí nejprve v uzavřeném prostoru,například na jízdárně ve výběhu.Tradiční ,,chůze u nohy´´
Je na levé straně ,ale v tomto případě je třeba naučit psa poslechnout,aby běžel na jakékoli straně koně.Pro tento účel je třeba zavést nový povel (třeba ,,ke koni´´ nebo ,,pojď vedle´´ apod.).To všechno cvičí nejprve na zemi ( nejprve s vodítkem,potom bez něj),pak z kola potom pěšky s koněm a nakonec ze sedla.Postupně může obtížnost zvyšovat tím ,že něco ruší pozornost psa-jiní psi,houska se salámem a podobně – na to,že se takový výcvik zanedbal,doplatili už mnozí! Jen na jízdárně mohu výjimečně vést psa z koně,protože v nouzi vodítko pustím.Pokud se však v takové fázi,že i na oplocené jízdárně potřebuje vodítko je to nejlepší ukazatel faktu,že už předtím spolupráce selhala a základní výcvik není odpovídající.Pro Petru nic nového:,,V tom byl zase nedostatek času a trpělivosti…Když nedokáže se svým psem bez vodítka projít kolem misky plné žrádla ,nemusím to z koně ani zkoušet.Násilím a narychlo nedokážete nic.TRPĚLIVOST –to je to kouzelné slovo!V případě pochybností se musí vrátit o jeden či více kroků zpět-případně úplně zpět ,na zem a třeba i na vodítko.Z ničeho nezískáte nic.Myslet na svoji bezpečnost,a na dojem,jaký vyvoláte u ostatních,chodců,hajných nebo cyklistů.