Koně jsou nej

Před nasednutím

Než budete moci vstoupit do jezdecké stáje. chtěla bych vás seznámit ještě s pár věcmi. Jak jistě víte, musíte něčím koně ovládat a právě o těch věcech, které vám to umožňují, bych vám chtěla něco říci v této kapitole. Prosím stále ještě nevypínejte tuto stránku:-). Moje rady se vám ještě můžou hodit.  

Jsou dvě základní pomůcky k ovládání koně: sedlo a uzdečka. To je většinou všude základní vybavení koně na jízdu. Jen jednu věc bych chtěla zmínit: nikdy si nepleťte pojem uzda s uzdečkou a proč? To se vám pokusím vysvětlit v této kapitole:

Uzdění

Uzda nebo uzdečka se nevléká koni na hlavu a umožňuje jezdci koně vést.

Typy uzdění:

Uzdečka: nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky, nebo olivkami,

Uzda: představuje vyšší stupeň uzdění. Má stíhlové i pákové udidlo a měli by ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Často se užívá při soutěžích a drezúře, ale je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé nebo málo vycvičené koně. Pákové udidlo vyvolává silný tlak a může se stát v rukou začátečníka mučící nástroj.

Hackamore: představuje typ bezudidlového uzdění, který se používá na koně s bolavou tlamou nebo zuby. Také se používá pro přecitlivěl koně na udidlo. Využívá se páky na nos, spodní čelist a týl a obvykle se používá jen dočasně.

 Popis uzdečky:  

Druhy Nánosníků:

Hannoverský nánosník (uzavírací) : Tento typ se nejčastěji používá v Německu. Jak už napovídá jeho název má zabraňovat otevírání huby. Pokusí-li se ji otevřít, pak je ji nucen opět zavřít. Protože hannoverský nánosník nesplňuje jiný účel, než že nutí koně zavírat hubu a zmírňuje účinky udidla, není důvod, abychom při ježdění nepoužívali anglický nánosník, který je příjemnější. Velmi často se setkáváme se špatným přizpůsobeným hannoverským nánosníkem, který nejenže nutí koně zavírat hubu, ale také štípe a zraňuje, takže je často příčinou problémů huby. Správně přizpůsobený nánosník leží lícnicí nánosníku před lícnicemi udidla. Jestliže tomu tak není, je nánosník příliš dlouhý podbradní řemínek příliš krátký. Nánosník leží na tři prsty od nozder na spodním konci nosní kosti. Na spodní čelisti je spojen přezkou. Bez přezky nánosník spadává, dráždí nozdry, zabraňuje dýchání a uzavírá hubu. Nánosník musí být vždy dostatečně dlouhý a měkký tak aby neodíral bradu. U příliš citlivých koní můžeme podbradní řemínek opatřit měkkou gumovou hadičkou, která nedráždí kůži. Hannoverský nánosník nesmí být v žádném případě těsně zapnutý, na zkoušku podstrčíme mezi nánosník a nosní kost dva prsty. Jestliže nánosník utahujeme příliš, zabraňujeme koni ve žvýkání a svíráme udidlo a pysky. Mnoho jezdců zapíná nánosník příliš hluboko a pevně. Nevědí, že koně přivádějí k dušnosti a způsobují tak velké škody.   

Mexický nánosník: Je vynikající pomůckou pro napravení koní, kteří chodí s otevřenou hubou, se zatuhlou spodní čelistí, nebo kteří silně tlačí na udidlo. Zadní část horního řemínku totiž vyvíjí jemný tlak na určité svaly, což vede k tomu, že kůň se odnaučí tyto zlozvyky. Nánosník přitom nemusí být příliš přitažen. Také zde nehrozí nebezpečí, že řemínek nánosníku poklesne tak, aby omezil průchodnost nozder a tím neovlivnil dýchání koně.

Anglický nánosník: je nejvýhodnější, protože při správném přizpůsobení koni nepřekáží a umožňuje volný pohyb udidla. Mezi čelistí a podbradním řemínkem má zůstat mezera na dva prsty. Těsnější zapnutí zabraňuje koni v odžvýknutí a kromě toho dře. U správného anglického nánosníku leží lícnice nánosníku přesně pod lícnicí udidla a s nánosníkem svírá úhel 90 stupňů.   

Udidla

Jsou různé typy udidel. Více se jimi budu zabývat někde jinde. Protože je opravdu hodně druhů udidel a každé působí jinak, ale ty nejznámější vám tady ukážu. První kovová udidla se začala vyrábět mezi roky 1300 a 1200př.n.l. a byla původně bronzová. Starší byla ze dřeva nebo rohoviny. 

Jsou různé druhy udidel od měkkých až po ostrá. Jak poznáme jest-li je udidlo ostré? Není to tím, že by mělo udidlo ostré hrany, ale je užší a tím pádem méně rozkládá váhu v hubě koně. A právě to zvyšuje větší tlak na menší prostor pro koně je tento tlak silnější. Začátečníkům by se v žádném případě nemělo dostat do rukou ostré udidlo. Nadělalo by více škody než užitku. Takže už k jednotlivým typům udidel:

Stíhlová udidla
Stíhlové udidlo je vždy zakončeno kroužky nebo olivami různých tvarů, popřípadě opatřeno roubíky. Část udidla, kterou má kůň v hubě se nazývá udítko. Udítko může být z jedné části nebo jednou či dvakrát lomené. Dále může být udítko různě silné; čím je silnější, tím méně je ostré jeho působení. Udítka jsou většinou kovová, ale mohou být také pogumovaná nebo z plastu.

Volné kroužkové

udidlo  Udidlo "Déčko"  Udidlo dvakrát lomené

Roubíkové udidlo

 Udidlo Oliva

Páková udidla
Pákové udidlo se většinou používá v kombinaci s jednoduchým udidlem při uzdění uzdou. Pákové udidlo má udítko z jedné části a po stranách dvouramenná hýbla. Udítko může být rovné nebo s ohbím pro jazyk. Udidla s ohbím pro jazyk jsou ostřejší, neboť vyvinují větší tlak na citlivou dáseň koně. Ostrost účinku pákového udidla závisí táké na délce hýbel a na použití podbradního řemínku.

Lomené pákové udidlo

s měděným udítkem 

Páka drezúrní

Kočárová páka

Pelhamové udidlo
Do pelhamového udidla lze připnout jednu nebo dvě otěže. Pokud udidlo používáme se dvěma otěžemi, je horní otěž stíhlová a má normální účinek, spodní otěž je páková a její účinek je ostřejší.

Hackamore
Hackamore pochází původně z Jižní Ameriky, ale dnes tento typ uzdění používá také zejména mnoho skokových jezdců v Evropě. Je-li kůň uzděn hackamorem, nemá v hubě žádné udidlo. Účinek hackamore spočívá v tlaku na nosní kost a sanici koně.

Sedlo

 

Takže na začátek: Sedlo upevňujeme koni na hřbet. Pod sedlo vždy vkládáme podsedlovou dečku, která chrání hřbet a saje pot a tím pádem chrání vlastně i sedlo. Sedlo se upevňuje podbřišníkem, který musí být z pevného materiálu. Vyrábí se většinou z kůže, nylonu nebo nylonové příze.

 

Jsou různé druhy sedel. Jejich tvar je určen použitím sedla. 

 

Skokové sedlo: je střiženo velmi dopředu speciálně pro použití kratších třmenů. Pomáhá vám udržovat dobrou pozici. Jako sedlo pro začátečníka není vhodné, právě kvůli kratším třmenům, ve kterých se vám může špatně udržovat rovnováha

 

Drezurní sedlo: Rovně střižené, je určeno k použití dlouhými třmeny a je s ním těžké zaujmout dobrou pozici při skákání. Čím máte delší třmeny, tím přesněji můžete dávat pobídky, proto si jezdci drezúry zvolili toto sedlo.

 

Všestranné sedlo: je střiženo méně dopředu, ale stále se hodí pro počáteční skokanský výcvik. Toto sedlo se potom ještě dále dělí na sedlo pro všestrannost a univerzální sedla. 

 

Westernové sedlo: Lépe rozkládá váhu než anglické. Dokonce jsem někde četla, že až vlastně na polovičku váhy člověka. Je velmi vhodné na vyjížďky nebo na speciální soutěže ve westernovém stylu. V tomto sedle se nedá dobře skákat (už jsem měla tu čest si to vyzkoušet a opravdu to není nic pohodlného… ale dá se v něm skákat, i když je hrozba, že se“napíchnete“ na hrušku sedla není to nic bezpečného) 

Dostihové sedlo: Používá se při dostizích.Má bočnici nápadně vysunotou dopředu. Je to kvůli jízdě v krátkých třmenech.

 

Military sedlo:Slouží pro terení jízdu.

Sedlo by také mělo koni dobře sednout:

• Mělo by ležet koni nebo poníkovi na hřbetě na plocho, aby se váha rovnoměrně rozprostřela.

• Nesmí být příliš dlouhé, jinak bude tlačit na bedra.

• Když se podíváte z přední nebo zadní rozsochy sedla podél páteře, měli byste vidět světlo.

• Přední rozsocha nesmí tlačit na kohoutek. Do ní by jste měli pohodlně zasunout čtyři prsty.

• Nemělo by sklouznout, když se kůň pohybuje.

• Sedlové polštářky by měli být rovnoměrně vycpány. To se zkontroluje pohledem zezadu.

Tak tohle zkoumat na první hodině jízdy nemusíte. V každé dobré stáji má kůň svoje vlastní sedlo, které by mu mělo dobře padnout. Ale určitě není na škodu tohle znát. 

 

Takže teď k samotnému popisu sedla:  

Uzdečka slouží k jen jedno udidlo se používá ______POPIUZDEČKY_______